Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Proč se píší recenze? Smyslem recenze je podělit se o zkušenosti a názor. Nikoli však převyprávění děje nebo manuálu! Čtenáře totiž zajímá vlastní názor recenzenta. Tedy informace o tom, proč jste se rozhodli vyzkoušet nebo užívat danou věc (třeba počítačovou nebo deskovou hru), co vás přivedlo do kina právě za tímto filmem, jak jste se dostali k této knize; čtenáři jistě ocení zejména informace o tom, co se vám na recenzovaném objektu líbí, co vám na něm vyhovuje. Obdobně cenné jsou informace opačné, tedy co vás zklamalo. Zda byly vaše představy naplněny a daný objekt byste doporučili. Jak na to?

Především je třeba recenzi napsat srozumitelně, čtivě, a tak, aby byla pro čtenáře užitečnou. Doporučit lze raději kratší věty, nikoli však body. Čeho se naopak vyvarovat? Rozvleklých popisných pasáží, které pravděpodobně čtenář vynechá nebo text díky nim zcela opustí. Obsah by neměl být vulgární a napadající. Samozřejmostí je nepřítomnost věcných, ale i pravopisných chyb. I proto je dobré pracovat s odbornými publikacemi a texty, které se recenzovanou oblastí zabývají. Tak, aby bylo s čím srovnávat, o co se opřít.

Nač bychom neměli zapomenout například při recenzování knihy?

Zde budou mnozí žáci řadu doporučení znát z práce se čtenářskými deníky… Titulek by měl samozřejmě upoutat pozornost čtenáře. V názvu článku nebo hned z kraje textu (perex) je dobré uvést název knihy a jméno autora. Obvykle je nejprve uváděn autor, pak titul knihy. Někdy má svůj význam uvést i o kolikáté vydání knihy jde. Následuje místo vydání, nakladatel a rok uveřejnění. Pokud jde o autora méně známého, je vhodné připojit pár slov o něm.

Dále je zapotřebí stručně popsat hlavní téma knihy, čím a jak se zabývá a jaké další informace čtenářům nabízí. Přestože stručný obsah díla má v recenzi své místo, pokud jde o příběh s pointou nebo s detektivní zápletkou, rozhodně zůstávají v recenzi neodhaleny. Praktické jsou informace o věkové a cílové skupině, případně hloubce informací, které kniha nabízí, tedy např. zda je určena začátečníkům. Důležitá je zmínka o ilustracích, v některých případech může být rozhodující (komiks). U kresby nebo fotografií si lze například povšimnout jejich vztahu k textu, rozsahu nebo umístění (logičnost a smysluplnost uspořádání). Rovněž vnější vzhled knihy si zaslouží být posouzen, zejména vymyká-li se průměru.

Asi nejpodstatnější je pro čtenáře vlastní názor recenzenta; ten by měl být zřetelně oddělen od případně uváděných myšlenek autora knihy. Celkový rozsah recenze není příliš velký. Soustřeďuje se především na výraznější kladné a záporné rysy. Závěr recenze by měl obsahovat shrnutí, vyjádření postoje. Vztah recenzenta k autorovi přitom nemůže působit nepřátelsky. K čerstvě napsané recenzi bývá dobré se vrátit s určitým časovým odstupem a případně ji sebekriticky poopravit.

Druh, ale také styl knižní recenze se řídí podle celkového stylu časopisu nebo novin, ve kterých má být recenze uveřejněna. Některé časopisy poskytují recenzentům obecné pokyny a požadavky na styl, případně rozsah textu. Ohledně recenze může jít o pouhou bibliofilskou poznámku, která není recenzí v pravém slova smyslu a její obsah bývá vymezen pouhými několika větami. V krátké recenzi jsou uvedeny základní údaje o knize, ale postrádá dostatečný prostor pro hodnocení, resp. zdůvodnění. Malý prostor může být dostatečný naopak pro anotaci. Klasická recenze má dostatek místa pro kritické poznámky a rozvinutí vlastního názoru.

Obvykle se recenze zabývá jednou knihou. Je však možné posuzovat v jedné recenzi dvě či více knih téhož autora nebo knihy o podobném tématu z pohledu více autorů.

Postup při recenzování knih lze téměř analogicky uplatnit i při recenzích jiných

Návod „Jak napsat hodnotnou recenzi“ na počítačovou hru nabízí tandem Dobrovolný – Grygar v krátkých šesti sekvencích na http://youtube.com. Vzhledem k druhu zvolené recesistické nadsázky lze doporučit ke zhlédnutí žákům devátého ročníku.

Jaké informace by určitě neměla postrádat recenzovaná počítačová nebo desková hra? Po základních údajích uvedených v úvodu jde zejména o odpovědi na otázku „oč jde“. Tedy o jaký typ hry jde a jaký má hra děj; jak propracovaný je scénář děje; jaké postavy ve hře vystupují, jaké jsou jejich vlastnosti. Následovat by mělo určité porovnání s podobnou (konkurenční) hrou. Dále u počítačové hry posouzení technických parametrů: snadnost ovládání, nastavení. U dobré recenze by neměl chybět celkový pohled na věc (tedy např. včetně obalu) a zdůraznění podstatných detailů. Závěrečné shrnutí poskytuje čtenáři informace o tom, co a proč se recenzentovi líbí nebo nelíbí.

Doporučené zdroje praktických ukázek:

• recenze knih: http://www.svet-literatury.wz.cz/recenze.htm
• recenze počítačových her: http://www.hodnoceniher.cz/
• recenze deskových her: http://www.deskovehry.com/index.php?typ=recenze

Zdroje:

• Osvaldová, Barbora – Halada, Jan: Praktická encyklopedie žurnalistiky, Libry, Praha, 2002
• Pětrošová, Alena: Jak napsat recenzi: http://www.equichannel.cz/jak-napsat-recenzi
• Novotný, František: LITERATURA: Jak (ne)psát recenze: http://neviditelnypes.lidovky.cz/literatura-jak-ne-psat-recenze-de8-/p_scifi.asp?c=A071128_223651_p_scifi_pag

Hodnocení článku

(68 hlasů, průměr: 4,12 z 5)

 Ukládám ...